Cyklotour na Malou Hanou 2000

 Tento víkendový minipařeztour byl zacílen na Malou Hanou. To je nížina mezi Boskovicemi a Moravskou Třebovou. Tam v Jevíčku čekali naši hostitelé. Cesta trvala tři dny.

Měli jsme z Boršic na Slovácku jet čtyři, pak tři, nakonec dva. Teda zpočátku jsme byli tři – Pařez, Šimon a Lukáš (Kuře). Ale Lukášovi se při průjezdu Chřibama pod hradem Buchlovem rozpadlo kolo. Mosél sa teda vinohradama vrátit dom. Pařez se Šimonem pokračovali v jízdě. Šimon však nedbalostí navedl za sebou jedoucího Pařeza na díru v silnici, což stálo málem přední kolo a konec výletu. Pařez strašně Šimonovi huboval a lál. Šimon zkroušen, přislíbil vyplatit se fernetem, načež se Pařez uklidnil. V motorestu na Samotě si Pařez svou daň vyzvedl i s úrokem a tak začala cesta na Malou Hanou.

 Oba posilněni alkoholem projeli jako rakety Chřibama a už rajtovali po Jižní Hané, minuli Kožušice, Malinky a Brankovice a zastavili se až u pozoruhodného zámku v Nesovicích. Tady stojí renesanční zámek italského typu a ční do širokého podhůří Chřibů. Po této kulturní zastávce pak oba pařezové zamířili na severozápad – směr Vyškov. Začalo se zase stoupat kopečkama Litenčické pahorkatiny přes Milonice, osadu Rozčoutky a Kozlany do Bohdalic, kde byla zase zastávka v místňáku. Pak už to šlo zase dolů: Manerov, Zouvalka, Křečkovice a Vyškov.

 Tady jsme dostali hlad a museli jsme se posilnit na ten těžký přejezd skrz Drahanskou vrchovinu. Tož ve Vyškově jsme trochu zabačovali, v restauraci Sport se nadlábli, ale už se nám nechtělo sportovat. A tak jsme vyrazili na vlakové nádraží, naložili kola a potykali si s fanoušky Baníku Ostrava, kteří tam zrovna hlučně lelkovali, čekajíce na přípoj do Brna. Baník! Baník!

 Jeli jsme do Brna na hl.n. a z hl.n. do Blanska. Tak se nám podařilo vyhnout se zákeřné Drahanské vrchovině a když se už stmívalo, zaklepali jsme u domu Tondy Sedláka z Blanska. Tady byl první nocleh. Tonda nám nechal celý svůj dům a odjel. Dobře sme sa vychrápali v peřinách. Tož jak se patří na Hané, pěkně v pohodlíčku. Po ranním pohoštění, co domácí spižírna dala, jsme se vydali do druhého dne poznávání krás Malé Hané.

 Sobotní cesta napřed vedla Moravským Krasem a to bylo pěkné maso. Zpočátku to bylo v pohodě: Horní Lhota, Ráječko, Rájec-Jestřebí – krásný zámek s francouzským a anglickým parkem. Zase trochu kultury. Neuškodí. Dál to ale pěkně stoupalo. Směřovali jsme na Petrovice a pak prudce dolů do Sloupu v Moravském Krasu. Tadyk je to super. Slunko svítilo. Navštívili jsme pověstné sloupsko-šošůvské jeskyně, které byly při moravských povodních zatopeny. Také je v Sloupu slavné poutní místo se sochou Panny Marie - Piety. Tož to byla samozřejmá zastávka, kostel byl zasej otevřený. To je dobře, že se na Moravě nekrade.

 Dál se jelo richtung Boskovice (Němčice, Ludíkov, Valchov). V Boskovicách majou aj hrad, aj zámek. Na zámku byla zrovna nejaká svajba, tož tam sme se nemotali. Na hradě to bylo zajímavější: natahování Šimona na skřipec. Podívaná pro všechny hosty hradu. Z hradních oken byl také krásný výhled na Malou Hanou. Všimli jsme si také, že v Boskovicách je jakýsi soukromý pivovar. Bylo pěkně vedro, zchladili jsme se v místním hezkém a velkém kostele. Opět otevřený. Pak jsme razili dál. Jeli jsme doslova tou zeměpisnou „boskovickou brázdou“. Vážany, Knínice, Šebetov-hospoda (tadyk jsme pokecali s hanáckýma strýcama), Světlá, Cetkovice, Velké Opatovice. Po cestě bylo krásně, všude hanácké pole a louky. Tož jsme se zastavili kdesi u železniční tratě a trochu se natáhli v jetelině.

 Jak se tak sluníme, jakési auto na nás od silnice troubí a mizí v dáli. Snad i někdo volal. Zdálo se nám to? Je to příznak úžehu? Ležíme dál. Za půl hodiny zas. Tož to teda né..

Za chvílu vstáváme a zvedáme kola k poslednímu úseku: Velké Opatovice – Jevíčko. V Opatovicích chceme navštivít naše kamarády Zdendu a Standu, velké Opatovické fotbalisty. Po chvíli tápání a hledání správné chajdy stojíme u jejich auta, které je nám velice povědomé. To z tehoto auta se tróbelo a hulákalo, když sme se válali u trati.. Zdenda a Standa totiž jeli pálit letní kvas.. Teď mají demižóny plné výborné hanácké kořalky. Tož to jo, začali jsme všichni koštovat a hodnotit. My jsme také vezli svoju (na odřeniny). Koštování se nejak protáhlo.

Moseli jsme ale ještě popojet. Poslední úsek navečer do Jevíčka byl hračkou. Hodně jsme zpívali. Jen vlakové přejezdy mají hrozné. Při vjíždění do Jevíčka jsme skandovali „Jevíčko jedenáct“, „Jevíčko jedenáct“. Lojza a Juřica vám to vysvětlí.

Jevíčko je hezké městečko s velkým kostelem a radniční věží. U Lojzů už pro nás připravili výborný hanácký guláš. Hanáci nás vyzvali na fotbalový zápas. Chvílu jsme se tam motali po hřišti, ale už se hodně setmělo, tak jsme se smírně rozešli. Pak jsme v hospodě vyzkoušeli hanácké pivo – Litovel na způsob Velveta. Hanácká specialita. Cítili jsme se jako v ráji (hanáckém).

Poslední den krasojízdy po Hané byl na kilometry nejbohatší. To, co jsme jeli dva dny do Jevíčka, teď musíme za jeden den zvládnout zpět. Pravda, cestou trochu kratší, ale hlavně jinou.

 A tak jsme se vydali z Jevíčka do Jaroměřic, kde je poutní místo Kalvárie (na kopci u vsi). Komplex kostela a ambitů a kaplí projektoval veleznámý stavitel Santini. Stojí za zhlédnutí. Dál, protože byla neděla, jsme se zúčastnili mše svaté v Jaroměřicích, kterou vedli otcové passionisti. Lidí bylo moc. Moseli jsme stát. Nevadí, na kole se ještě nasedíme...

 Zasej jsme se museli dostat přes Drahanskou vrchovinu. Čtyřkilometrové stoupání kopcem zvaným Loupežník bylo příšerné (11%). Vrcholovou prémii v Šubířově vyhrál Pařez. A už jsme sjížděli do Konice a pak naposledy nahoru: Zavadilka, Štarnov. V Přemyslovicích jsme poseděli u hezkého větrného mlýnu a posvačili svačinu od Lojzů. Kochali jsme se hanáckou krajinou. Bylo příjemné nedělní poledne. Viděli jsme kousek od nás lesem porostlý Hanácké Mt.Blanc – Velké Kosíř 442 m. Ale ten si necháme na někdy jindy. Pak jsme dál sjížděli do rovin hanáckých (Hluchov, Kostelec na Hané) a až do jednoho z center Velké Hané - do Prostějova.

Toto město je nám dobře známé, opravovali jsme tu některé kostely. Pařez tu prožil tři léta civilky a robot na církevních statcích. Tož zjišťujeme jen, co se za poslední dobu změnilo. Centrum města se stále upravuje – k lepšímu. Po tomto zjištění popojíždíme dál, směrem na jihozápad: Bedihošť, Čehovice, Čelčice, Klenovice na Hané, Obědkovice, Polkovice, Uhřičice a Kojetín. Ten už známe z minulého cyklopařeztouru, tady jsme spali. Kojetínem jen projíždíme, dobře jsme se rozjeli a nechceme tempo zvolňovat. Jedeme dál směrem na Kroměříž – Bezměrov, Hradisko, Postoupky. Po cestě přece jenom zastavujeme. Je tu pěkný motorest a žízeň je veliká. Pak už projíždíme Kroměřížem a řítíme se do poslední hanácké výspy, do Hulína. Tady už se hanácký živel střetává ze slováckým, ale i z valašským. Je to „město tří národů“.

 Nás už nebaví šlapat teď po jednotvárné a hlavně moc frekventované cestě domů (Tlumačov, Otrokovice, Napajedla) a tak raději odbočujeme na vlakové nádraží a necháváme se naložit do vlaku. Z Nedakonic šlapeme poslední kilometry do Boršic, hned na kraji je pěkné posezení U Helenky a tož tam končíme. Celkem jsme ujeli asi 180 km. Strýcové u piva nechápou.